Magazine Palladium Magazine Palladium

Obsah

2018 Jaro / Léto - obal magazínu
Téma
Palladium Magazine

PSYCHOPATI

LIDÉ BEZ ZÁBRAN

Ne každý psychopat je zuřící násilník. Může to být váš šéf, soused nebo parťák z tenisu. Naučte se je rozpoznávat a čelit jejich umění manipulace.

K dyž se řekne „psychopat“, většina z nás si nejspíš představí maniakální řádění hezouna Christiana Balea coby vraždícího byznysmena ve filmu Americké psycho, kanibalské hody Hannibala Lectera v Mlčení jehňátek nebo jinou extravagantní postavu sériového vraha. Ale skutečnost je jiná. Na jednu stranu prozaičtější, na stranu druhou mnohem děsivější. Psychopati jsou totiž doslova všude kolem nás. Odhaduje se, že představují zhruba jedno procento obyvatelstva. A zdaleka nemusí jít jen o na první pohled rozpoznatelné kriminálníky. Mezi šéfy velkých společností jich je zhruba třikrát až čtyřikrát víc než v běžné populaci.

 

Sympatie na první pohled

 

Když se s psychopatem poprvé setkáte osobně, pravděpodobně shledáte, že je to velice sympatický člověk. Okouzlující, příjemný, snadno se s ním povídá. Dokonale ovládá umění „small talku“ a umí se obratně vykreslit v příznivém světle. Až po pár týdnech nebo měsících zjistíte, že může mít několik velmi odlišných tváří a že různé stránky jeho osobnosti se mohou objevovat během jediného dne.

Prvním varovným signálem, že se jedná o psychopata, je to, že naprosto postrádá pocit viny. Odmítá jakoukoli zodpovědnost za to, že ranil city jiných lidí. Ti druzí si za to vždy můžou sami. Psychopat vám bude tvrdit, že ten druhý si špatné zacházení „zaslouží“. Možná od něj uslyšíte i věty jako „neměla by být tak přecitlivělá“ nebo „zkrátka se neumí vyrovnat s pravdou“.

Další snadno rozpoznatelnou známkou psychopata je chronické lhaní. Lžou neustále a velmi překvapivě. A když jejich lež odhalíte a konfrontujete ho s ní, předhodí vám bez mrknutí oka další lež. Lžou naprosto bez zábran tak, že si snadno můžete připadat, že jste to vy, kdo má nějaký duševní problém.

 

Psychopatické rysy mohou být příznivé pro kariéru například v byznysu, v advokacii či v politice.

 

Psychopat podle psychiatrických definic není duševně nemocný. Kvůli psychopatii nemůže být nikdo například osvobozený od zodpovědnosti za spáchaný trestný čin. Psychopat je „osoba trpící chronickou mentální poruchou s abnormálním anebo násilným společenským chováním.“

 

Absence empatie výhodou

 

Kriminální psycholog Robert D. Hare je autorem nejpopulárnějšího testu, který určuje, zda někdo je nebo není psychopat. Pracoval se stovkami psychopatů ve věznicích i jinde. „I čtyřicet let poté, co jsem s touto prací začal, mě fascinuje, že existují lidé, kteří jsou tak emocionálně odpojení, že ostatní lidé jsou pro ně jen předměty, s nimiž lze manipulovat nebo je zničit bez jakýchkoli ohledů.“

Jeho test je jednoduchý – jedná se o seznam dvaceti kritérií, vlastností typických pro psychopatii. Za každou z nich může testovaná osoba získat nula bodů (pokud danou vlastnost nemá vůbec), jeden bod (pokud se na ni vztahuje jen částečně), anebo dva body (pokud danému kritériu plně odpovídá). Na seznamu je například schopnost zalíbit se, přemrštěný pocit vlastní sebehodnoty, patologické lhaní, schopnost manipulace, absence výčitek svědomí, absence dlouhodobých cílů a plánů, impulzivita, nezodpovědnost, kriminální delikty v době dospívání či sexuální promiskuita. Čistý psychopat by získal čtyřicet bodů. Diagnóza se pak částečně vztahuje na každého, kdo dosáhne více než třiceti bodů. Podobně jako například autismus i psychopatie je porucha, která může být různě odstupňovaná, a řada lidí se pohybuje na jejím pomezí.

„Je hodně lidí, kteří by získali poměrně vysoké skóre, ale nemají s tím v životě žádné problémy. Mohou to být vaši přátelé, zábavní lidé, kteří vás tu a tam nějak využijí, ale jen subtilně a nenápadně, takže se z toho vždycky dokážou nějak vymluvit,“ říká Robert D. Hare.

Poukazuje také na to, že některé psychopatické rysy mohou být příznivé pro kariéru například v byznysu, v advokacii či v politice. V jednom ze svých výzkumů sledoval 203 korporátních lídrů a zjistil, že zhruba čtyři procenta z nich by v jeho testu dosáhla skóre nad třicet bodů. „Absence morálních skrupulí a lhostejnost k utrpení druhých mohou být výhodou, chcete-li se v byznysu dostat rychle nahoru,“ konstatuje.

Když se svůj test pokusil aplikovat na rozmanité historické osobnosti, ukázalo se, že vysokého psychopatického skóre by nepřekvapivě dosáhli někteří diktátoři (Adolf Hitler či Saddám Husajn anebo římský císař Nero, proslulý svou nepředvídatelnou krutostí), ale také pozitivně vnímané osobnosti ze světa politiky (Abraham Lincoln, Margaret Thatcherová, Winston Churchill či George Washington), a dokonce i duchovní vůdcové, u nichž bychom to možná neočekávali (Gándhí, Ježíš a svatý Pavel).

 

S chladnokrevnou přesností

 

Psychopati mají extrémní pocit vlastní důležitosti, domnívají se, že běžné zákony a pravidla se na ně nevztahují, a kochají se grandiózními představami o svém vlastním potenciálu. Věří, že si zaslouží vysoké postavení, a skutečně jsou přesvědčeni, že jsou nejlepší ve všem, do čeho se pustí.

Také neberou ohled na bezpečnost, svou vlastní ani jiných lidí. Díky tomu mohou být úspěšní v profesích, které vyžadují chladnokrevnost ve vysoce stresujících situacích, například astronauti (podle některých psychiatrů byl psychopat například Neil Armstrong, který bravurně přistál na Měsíci jen několik sekund před tím, než jeho lodi došlo palivo v nádržích sestupného stupně) nebo neurochirurgové, jimž se nezachvěje ruka.

Pokud se psychopat pustí do kriminálního jednání, je vysoce nebezpečný, protože své činy obvykle plánuje chladnokrevně bez jakýchkoli zábran. Neobávají se násilí.

Jsou to také skvělí podvodníci. I když totiž nesdílejí emoce jiných lidí, dovedou je napodobovat a dokonale s nimi pracovat: lichotí vám takovým způsobem, že si skutečně získají vaše sympatie. Přesně vystihnou vaše komplexy méněcennosti a obratně jich zneužijí. Také dovedou obratně vyvolat v druhých pocity viny a s jejich pomocí získat to, co chtějí.

Na psychopatech je mimo jiné velmi zneklidňující to, že porušují pravidla, která většina z nás považuje za všeobecně platná. Přestupují hranice, jež jsou pro ostatní zcela přirozené. Domníváme se, že všichni sdílíme zhruba podobnou představu o tom, co je to dobro a zlo. Ale skutečný psychopat nic takového nezná. Samozřejmě, je schopen racionálně odlišit, co společnost považuje za dobré nebo zlé, ale sám to tak necítí. Znaménka plus nebo minus dává jen podle toho, jak něco slouží nebo neslouží jeho zájmům.

„Naprosto postrádají empatii, tedy schopnost pochopit a sdílet pocity někoho jiného. Jeden z důvodů, proč existuje empatie, je ten, že nám brání zraňovat druhé lidi. Když jsem schopen soucítit s vaší emoční nebo fyzickou bolestí, nedovolí mi to vám ubližovat. Ale pro psychopata je to totéž jako kopnout do židle. Je mu to úplně jedno,“ říká neurovědec James H. Fallon. „Dělá prostě to, co je z jeho pohledu potřeba, aby dosáhl svého cíle.“

Dále vysvětluje, že existují dva druhy empatie: emoční empatie je schopnost vcítit se do toho, co cítí ten druhý; kognitivní empatie je schopnost to racionálně pochopit. Psychopati postrádají tu první, ale ti inteligentnější z nich disponují tou druhou, což jim dává velkou výhodu. Porozumějí tomu, co cítíte, a mohou toho využít. Obzvlášť nebezpečné je, že jsou schopni rozpoznat zranitelné lidi. V jedné studii z roku 2008 se ukázalo, že ti, kdo mají vysoké skóre v testu psychopatie, mají téměř dokonalou schopnost rozeznat v početnější skupině smutné, neúspěšné osoby.

Psychopati sami ovšem svou neschopnost emoční empatie nevnímají jako nedostatek; sami sebe vidí jako racionálnější, než jsou ostatní lidé. Jeden psychopat, který byl zatčen za násilné kriminální delikty, řekl svým vyšetřovatelům: „Můj problém je, že podle psychiatrů myslím víc hlavou než srdcem. A co s tím mám jako dělat? Mám se snad rozbrečet?“

 

Psychopat vlastními slovy

 

O svůj jedinečný pohled na psychopaty „zevnitř“ se v internetové diskusi na stránce quora.com podělil muž, vystupující pod jménem Jacob Wells, který sám sebe považuje za psychopata. Jeho chování prý závisí především na vnějších okolnostech. Záměrně mění svůj styl podle situace, ve které se právě nachází: „Obvykle se zpočátku prezentuji jako normální člověk. Výjimkou je akademické prostředí, kde se snažím vystupovat jako dobrý student nebo génius – přičemž ani jedno z toho rozhodně nejsem. Na schůzce se snažím vypadat jako dokonalý muž, který si to však neuvědomuje.“ Poté, co takto vytvoří první dojem, prý Wells ukáže kousek svého skutečného já a získává sympatie lidí tím, že jim vypráví nějakou skutečnou historku ze svého života, ovšem pečlivě vybranou a upravenou: „Je to paradoxní, ale příběhy o tom, jak jsem na škole lhal učitelům a procházelo mi to, vyvolávají v lidech spíš důvěru. Působím na ně jako inteligentní, výstřední, možná trošičku asociální, ale v podstatě normální.“ Často také o sobě prozradí něco, co vydává za velké tajemství, a tím z lidí vyláká jejich skutečná tajemství a důvěrnosti.

 

Nešetřete lichotkami, psychopat vám uvěří každičké slovo.

 

Jak dále „pracuje“ s člověkem, jehož přízeň si takto získá? Často mu nabídne, že pro něj udělá něco výjimečného, například mu pomůže zbavit se otravného spolupracovníka nebo souseda. A pak si takto „připravenou“ oběť uloží do svého archivu. Až po ní začas bude něco chtít, může jí připomenout, co všechno na ni ví.

 

Když ho potkáte v práci

 

„Přišel jsem v práci do styku s mnoha psychopaty a zjistil jsem, že spolupráce s nimi vám může doslova zamotat hlavu i způsobit trauma,“ říká David Gillespie, který se snažil chování psychopatů přijít na kloub v knize Taming Toxic People. „Chtěl jsem pochopit, proč se chovají tak, jak se chovají,“ konstatuje. Zaměřil se především na psychopaty na pracovišti, protože ti úspěšnější z nich se často ocitají v rolích vysoce postavených manažerů.

První, podle čeho je můžeme identifikovat, je jejich nepředvídatelnost. „Nedokážete předem odhadnout, jak se zachovají, takže si dokonce můžete začít myslet, že je něco v nepořádku s vámi, že možná špatně chápete jejich pokyny. Jste si například naprosto jistí, že jste udělali přesně to, co po vás váš šéf chtěl. A on vám potom před kolegy vynadá za to, že jste se neřídil jeho instrukcemi.“ Je to právě tenhle trvalý stav zmatku a úzkosti, co způsobuje, že pracovat s psychopatem je skutečné peklo.

Způsob, jakým s vámi zachází psychopat, se liší od „běžné“ šikany v práci především v tom, že je častější a nepředvídatelnější. Jak se s ním dá na pracovišti vyjít? Nedá, tvrdí David Gillespie. Vypracoval však několik strategií, jak spolupráci s psychopatem alespoň ve zdraví přežít, zejména pokud je to váš nadřízený. Za prvé, doporučuje, řiďte se přesně jeho příkazy, ale nechte si je potvrdit písemně, například v e-mailu. Za druhé, nešetřete lichotkami: „To je naprosto zásadní. Uvěří vám každičké slovo. Jsou přesvědčeni, že jsou nejlepší na světě,“ poznamenává Gillespie. Za třetí, na každou schůzku se šéfem-psychopatem choďte nejméně ve dvou, ať se vše odehrává před svědky. A konečně, udržujte si svůj okruh přátel a známých, kteří vědí o tom, co se vám v práci děje. Pomůže vám to i ve složité situaci udržet zdravý rozum.

 

Léčit se? Ale kdeže!

 

Psychopatie jako porucha není léčitelná a psychopati sami o to jen velmi zřídka mají zájem. Na rozdíl od jiných mentálních poruch totiž svému nositeli nezpůsobuje žádné nepříjemné pocity. Jon Ronson, autor knihy The Psychopath Test, říká: „Všechny pocity, které nás nutí, abychom jednali morálně a mravně, jsou vlastně nepříjemné: pocity viny, výčitky svědomí, strach, soucit. Psychopati nemají žádný subjektivní zájem je získat, když je nikdy nepocítili.“

Nositelé této poruchy se navíc jen zřídka ocitnou v péči psychiatrů. Pokud se kvůli svému jednání dostanou do křížku se zákonem a jsou v takovém případě nuceni podstupovat terapii či se setkávat se svými oběťmi a jejich rodinami, nemá to na ně prakticky žádný účinek, protože postrádají empatii. Jediný způsob, jak je donutit změnit své chování, spočívá v tom, přesvědčit je, že je to v jejich vlastním zájmu. To se vám ale ve skutečném životě jen těžko podaří. Ve většině případů nezbývá než akceptovat, že psychopati mezi námi prostě jsou. A pokud je dokážete mezi svými známými rozpoznat, nemusíte hned prchat. Stačí se mít trochu na pozoru a nesvěřovat jim všechna svá intimní tajemství. A když budete potřebovat v těžké chvíli obejmout, najděte si na to raději někoho jiného.

Soukromá terapie

 

Po psychicky náročném dni nebo období vám naše tipy pomohou vrátit se zpět do normálu. Co vám pomůže získat balanc? Stekání se s přáteli u kávy, tanec, cvičení, četba nebo prodloužený víkend v evropskou metropoli?

Palladium Magazine

Bubble Spinner – pro lepší

náladu a jasnou mysl

Lush, 255 Kč

Palladium Magazine

Jděte se odreagovat do fitka, kromě vybavení pro silový trénink a kardio nabízí také širokou škálu studiových lekcí a saunu

JATOMI FITNESS,

od 709 Kč měsíčně

 

Palladium Magazine

Komiks Zabijačka

ComicsPoint,

info o ceně v prodejně

Palladium Magazine

Jon Ronson: Kdo je psychopat

Knihkupectví PALLADIUM,

info o ceně v prodejně

Palladium Magazine

Cappuccino

Costa Coffee, od 69 Kč

Palladium Magazine

Flower Box

Holandské květiny,

info o ceně v prodejně

Palladium Magazine

Užijte si prodloužený víkendový pobyt s CK Neckermann v Barceloně, Římě nebo Lisabonu

CK Neckermann,

info o ceně v prodejně

Palladium Magazine

Taneční hra Just Dance 2018

HRÁČ, 1 549 Kč

Palladium Magazine

Dort Mille Feuilles,

Au GOURMAND,

info o ceně v prodejně

Palladium Magazine

Simply Yoga: 4CD meditativní, atmosférické a éterické hudby

MUSICLAND, 399 Kč

Zpět na obsah